Česká menšina v Srbsku – malý národ s velkou stopou

izvor Energy press

Bělehrad, Bela Crkva, Vršac – Přestože je početně malá, česká komunita v Srbsku už téměř dvě století zanechává nesmazatelnou stopu v kulturním a společenském životě naší země. První Češi přišli do Srbska v první polovině 19. století, vedeni potřebou nových příležitostí, ale i touhou předat své znalosti a řemesla do nového prostředí.

V Banátu nacházeli prostor pro rozvoj vinic, pivovarů a řemeslných dílen, zatímco Bělehrad se stal dějištěm jejich intelektuálních a uměleckých přínosů. Tam, kde se usadili, zůstávali rozpoznatelní – svou pracovitostí, vzděláním a kulturou.

Čeští přistěhovalci si nebudovali jen vlastní životy v Srbsku, ale formovali také jeho rozvoj. Jako průmyslníci zakládali první pivovary, mlýny a manufaktury. Z nich byl zvláště známý Josef (Jovan) Apel, který v roce 1865 otevřel v Aleksinci první ruční pivovar a později v roce 1884 v Niši první parní pivovar, čímž započal novou éru hospodářského rozvoje jihu Srbska.

Jako lékaři Češi zaváděli moderní metody léčby – jedním z nich byl Vladislav Maržik, vážený lékař a humanista. Jako architekti a stavitelé utvářeli podobu měst: Jan Nevole, dvorní architekt knížete Mihaila Obrenoviće, projektoval řadu veřejných budov v Bělehradě. Patřil sem také Karel Skácel, lékárník, který otevřel jednu z prvních lékáren, zatímco Jovan Mašin, lékař a profesor, byl jedním z nejuznávanějších srbských vědců své doby.

Karlo Skacel

Jako učitelé a hudebníci Češi šířili vzdělání a umění. Zakládali sbory, orchestry a kulturní spolky, takže díky nim v Srbsku ožila polka, hudba a tanec, které i dnes symbolizují přátelství obou národů.

Dnes se potomci těchto přistěhovalců sdružují v kulturně-uměleckých spolcích a spolcích přátelství. Jejich zkoušky často znějí rytmem polky a na slavnostech lze ochutnat knedlíky, guláš a další speciality české kuchyně. „Udržujeme jazyk, písně a zvyky našich předků. Je to způsob, jak ukázat, že jsme součástí Srbska, ale že Srbsko má skrze nás také kus Česka,“ říká předsedkyně jednoho kulturního spolku z Bělé Crkve.

Na oslavách a festivalech české menšiny lze často vidět pestré kroje, vlajky a bohatý folklórní program. Návštěvníci se zájmem přistupují ke stánkům s knihami, rukodělnými výrobky a historickými fotografiemi. To vše činí, že duch malé, ale hrdé komunity je stále silně přítomen.

Navzdory malému počtu členů má česká menšina významnou roli: spojuje oba národy a připomíná, že rozmanitost není překážkou, ale bohatstvím. Jejich příběh dokládá, že tradice může přetrvat i daleko od vlasti, pokud existuje vůle ji zachovat a předat mladším generacím.

Jak sami Češi v Srbsku často říkají – jsou mostem, který spojuje Bělehrad a Prahu, Banát a Moravu, srbskou a českou kulturu. A tento most, vybudovaný před téměř 200 lety, stojí pevně dodnes.

Chronologie přítomnosti Čechů v Srbsku

1830–1850 – první vlna českých přistěhovalců do Srbska, nejprve do Bělehradu a poté do Banátu (Bela Crkva, Vršac, Pančevo), později i do dalších měst po celém Srbsku.

1865 – průmyslník Jovan Apel otevírá v Aleksinci první ruční pivovar, čímž začíná moderní pivovarnictví na jihu Srbska.

19. století – čeští lékaři a lékárníci (např. Vladislav Maržik a Karel Skácel) přinášejí nové metody do medicíny a otevírají první lékárny.

19. století – architekt Jan Nevole, dvorní stavitel knížete Mihaila, projektuje budovy v Bělehradě a přináší evropský styl do urbanismu Srbska.

Konec 19. a začátek 20. století – Češi zakládají sbory, orchestry a kulturní spolky, přinášejí hudební tradici polky a posilují kulturní život v místních komunitách.

20. století – české spolky v Banátu, Bělehradě a po celém Srbsku nadále pěstují jazyk, zvyky a spolupráci s vlastí.

Dnes – spolky a kulturní centra v Srbsku pořádají festivaly, výstavy a akce, uchovávají českou tradici a představují ji široké veřejnosti.