Kultura a umění: Česká stopa v Srbsku

izvor Energy press

V průběhu staletí nebyly kulturní vazby mezi Srbskem a Českem jen výsledkem diplomatických vztahů, ale také hluboké vzájemné fascinace, spolupráce a porozumění. Dva národy spojené slovanskými kořeny a společnými touhami po svobodě, vzdělání a uměleckém vyjádření vytvořily nerozlučné nitky, které dodnes obohacují kulturní krajinu Balkánu a střední Evropy.

Čeští umělci, hudebníci, architekti a spisovatelé přinesli do Srbska ducha středoevropské kultury a osvícenství, zatímco srbští umělci v Praze a Brně nacházeli prostor svobodné tvorby, inspirace a poznání. Tato oboustranná kulturní výměna vytvořila jedinečnou syntézu tradice a modernismu, jejíž důsledky jsou dodnes patrné v hudbě, filmu, divadle i literatuře.

Bělehrad, Novi Sad, Niš – když mluvíme o kulturních vazbách mezi Českem a Srbskem, před námi se otevírá téměř dvousetletá historie vzájemně propletených osudů, talentů a inspirací. Čeští umělci a intelektuálové Srbskem nejen procházeli – oni jej spoluutvářeli, zanechávajíce trvalou stopu v hudbě, divadle, literatuře i výtvarném umění.

Hudba jako most přátelství

Ve druhé polovině 19. století byli čeští hudebníci nositeli nových hudebních proudů. Dirigenti, sbormistři a skladatelé z Čech vedli první orchestry a hudební spolky v Srbsku. Přinesli do Bělehradu evropské interpretační standardy a otevřeli cestu srbským hudebníkům ke studiu v Praze. Díky nim se polka stala součástí lidových slavností, zatímco pěvecké sbory a hudební školy se proměnily v důležité pilíře kulturního života.

Čeští umělci a hudebníci – základ kulturního rozvoje Srbska

Již v 19. století, kdy Srbsko procházelo obdobím modernizace, působili v mnoha městech čeští hudebníci, učitelé a inženýři, kteří pomáhali při budování institucí. Čeští hudebníci měli klíčovou roli při formování vojenských a civilních orchestrů, čímž položili základy srbské hudební kultury.

Dirigenti jako František Zach a Josef Hozna nejen zakládali první hudební školy a orchestry, ale vychovali i celé generace srbských hudebníků. Jejich přínos pro rozvoj hudebního vzdělávání byl neocenitelný – přinesli do Srbska evropské standardy v interpretaci i kompozici.

Čeští hudebníci v Srbsku byli často také kulturními prostředníky – organizovali koncerty, pěvecké sbory a večery klasické hudby, čímž oživovali umělecký život i v menších městech. Jejich vliv byl patrný i v církevní hudbě, lidových orchestrech a pěveckých školách, a v Niši, Kragujevaci a Bělehradě vznikly celé generace hudebníků právě z dílen a škol, které vedli Češi.

Literatura a vzájemné vlivy

Česká literatura měla v Srbsku zvláštní postavení díky překladům a dílům, která inspirovala místní autory. Díla Boženy Němcové, Karla Čapka, Jaroslava Haška, Jana Nerudy a dalších autorů byla překládána již na počátku 20. století a čtena s obdivem.

Satirický duch Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka byl srbskému čtenáři obzvlášť blízký – poznával v něm balkánského ducha odporu, ironie a moudrosti obyčejného člověka. Karel Čapek, autor pojmu robot, měl velký vliv na srbské autory vědecké fantastiky a společenské satiry, zatímco Božena Němcová a její lidové povídky inspirovaly srbské folkloristy a etnology.

V posledních desetiletích literární spojení pokračuje prostřednictvím překladů současných autorů a společných literárních večerů, které pořádá Velvyslanectví České republiky a Spolek srbko-českého přátelství „Beseda Niš“. Tyto akce propagují společné hodnoty – humanitu, svobodu projevu a úctu k kulturní rozmanitosti.

Divadlo a scéna pod českým vlivem

Čeští režiséři a scénografové sehráli důležitou roli při rozvoji srbského divadla. Jejich práce modernizovala scénickou produkci a přinesla nové technické i umělecké standardy. V Národním divadle v Bělehradě i na dalších scénách byli právě Češi těmi, kdo vnesli evropského ducha na srbská prkna. Jejich inscenace spojovaly disciplínu s kreativitou a zanechaly hluboký dojem na tehdejší publikum.

Výtvarné umění a architektura

V architektuře a výtvarném umění je česká stopa obzvláště výrazná. Architekt Jan Nevole v 19. století projektoval veřejné budovy a mosty a přinesl do Bělehradu evropský styl výstavby. V Niši zanechal lékař a malíř Vladislav Maržik umělecké dědictví v podobě portrétů a krajin, zatímco další čeští malíři a sochaři přispívali k rozvoji výtvarného umění po celém Srbsku. Jejich díla spojovala středoevropskou estetiku s balkánskými motivy.

Významné osobnosti, které zanechaly epochu

Jan Nevole – architekt a stavitel, dvorní architekt knížete Mihaila Obrenoviće.

Josef (Jovan) Apel – průmyslník a mecenáš kulturních iniciativ.

Vladislav Maržik – lékař, humanista a malíř.

Karel Skácel – lékárník a kulturní pracovník, podílel se na rozvoji vzdělávání.

Mnoho českých hudebníků a dirigentů – průkopníci sborového zpěvu a koncertní tradice v Srbsku.

Divadlo – setkání s moderní scénou

Díky pražským vlivům získalo srbské divadelní umění novou dimenzi.

Mira Trailović, zakladatelka divadla Atelje 212 a festivalu BITEF, prostřednictvím spolupráce s českými režiséry přinesla do Bělehradu ducha evropského divadla.

Také řada herců a scénografů mezi světovými válkami odcházela do Prahy, odkud si přinesli nové scénické standardy a technické znalosti.

Film – „Pražská škola“ jugoslávských režisérů

V 60. a 70. letech 20. století se slavná pražská FAMU (Filmová a televizní fakulta) stala kolébkou jugoslávského filmu. Generace režisérů, kteří zde studovali, byla později označována jako „Pražská škola“, a jejich filmy ovlivnily kinematografii celého regionu.

Goran Marković (Specijalno vaspitanje, Nacionalna klasa),

Srđan Karanović (Petrijin venac, Nešto između),

Goran Paskaljević (Varljivo leto ‘68, Poseban tretman).

Jejich díla přinesla kritický pohled na společnost, novou estetiku a evropskou filmovou poetiku, což je zařadilo mezi nejvýznamnější režiséry jugoslávského filmu.

„Kultura je nejkrásnější formou diplomacie – nemluví jazykem politiky, ale jazykem duše.“ – těmito slovy by se možná nejlépe dalo popsat dlouholeté přátelství mezi Srbskem a Českem.