Niš a Česká republika – silné vazby a nové příležitosti: Jak čeští vojáci vstoupili do srbské armády v první světové válce a bojovali proti svým krajanům

zdroj: Energy press

Až do první světové války žilo v Srbsku mnoho Čechů. Nejvíce jich bylo v Bělehradě, ale hodně jich bylo i v Banátu, kde si jejich komunita zachovala zvláštní postavení dodnes. Čeští občané vynikali svým vzděláním a odborností, což jim umožnilo úspěšně se zapojit do srbského veřejného života. Pohybovali se v uměleckých kruzích, vedli úspěšné průmyslové a řemeslné podniky a přispívali do srbského školství.

Slovanská spojitost mezi českým a srbským lidem se projevila i tím, že v Praze studovali četní tehdejší srbští studenti, zatímco čeští podnikatelé v Srbsku konkurovali německým firmám.

Češi se sice velmi rychle integrovali do srbské společnosti, ale nechtěli se vzdát své národní identity a zakládali v Bělehradě různá krajanská sdružení.

První krajanský spolek byl založen v roce 1868 „Česka beseda“ v Bělehradě a v roce 1885 také spolek „Lumír“. Spolek Havlíček, založený v roce 1907, se rychle rozrůstal, neboť sdružoval převážně řemeslníky. Kromě těchto krajanských spolků bylo v roce 1882 v Srbsku zahájeno „Sokolské hnutí“, gymnastický systém, který měl za úkol rozvíjet ty nejlepší vlastnosti mládeže pomocí gymnastických tělesných cvičení.

Začátek války a volba strany

Poklidné období krásného soužití Čechů se Srbskem bylo přerušeno atentátem na Františka Ferdinanda v Sarajevu, což vedlo české spolky k úvahám o důsledcích onoho atentátu a hrozbě války. Názory české komunity nebyly zcela jednotné, většina z nich projevovala sympatie k Srbsku, někteří zůstali věrni Rakousku.

Ti, kteří se rozhodli spojit svůj osud s osudem srbské armády, kontaktovali organizaci Narodna odbrana, která organizovala jednotu srbských dobrovolníků, tzv. výbor. Úkolem speciálních jednotek dobrovolníků bylo proniknout za nepřátelské linie a vést partyzánskou válku.

Čeští dobrovolníci podali žádost o vytvoření speciálního oddílu Komita, ale srbští velitelé válečným zkušenostem Čechů příliš nevěřili. Češi byli začleněni do aktivních oddílů, které si sami zvolili. Asi 20 z nich vstoupilo do oddílu vévody Vojina Popoviće. Ihned po vyhlášení války byl jeho oddíl vyslán směrem k Drině na západní hranici se Srbskem, aby v rámci Třetí srbské armády čekal na rakousko-uherskou ofenzívu.

Kromě oddílu vévody Vuka se čeští vojáci přidali také k oddílu vévody majora Vojislava Tankosiće.

V bitvě na úpatí hory Cer byla rakousko-uherská armáda poražena a zatlačena přes srbské hranice. Na vítězné straně se zúčastnili i čeští dobrovolníci v rámci oddílu pravidelné srbské armády. Mezi zajatci však bylo mnoho Čechů, kteří bojovali pod vedením rakousko-uherského generála Oskara Poćorka. Jejich krajané ze srbských jednotek je ještě museli podporovat, protože nepřátelé Srbů, Rakušané, byli zajati.

Druhá a třetí rakousko-uherská ofenziva

Druhá rakousko-uherská ofenzíva 7. září 1914 předběhla plány srbského vedení, podle nichž ruský spojenec požadoval útok proti společnému nepříteli. Na severu země byly všechny srbské síly proti rakousko-uherskému nepříteli připraveny. Zdálo se, že srbský král Petr První zvýšil morálku mezi vojáky. Bitva o zákopy si vyžádala mnoho obětí na obou stranách, ale žádný vojenský úspěch.

Třetí rakousko-uherská ofenzíva začala 5. listopadu 1915 a cílem byl opět Bělehrad. Již 3. prosince zahájili Srbové protiútok, který nepřítele zcela překvapil. Postupně srbská armáda vytlačila nepřítele ze svého území a 15. prosince osvobodila Bělehrad. Lví podíl na úspěchu srbské protiofenzívy mělo srbské vítězství v bitvě u Kolubary v listopadu a prosinci 1914, během níž vojáci utrpěli omrzliny a podchlazení.

Albánská Golgota

Čeští vojáci se také účastnili ústupu srbské armády a exilových civilistů přes zasněžené hory Albánie a Černé Hory a později bojovali na soluňské frontě. V Dobrudži bojovali v roce 1916 i čeští dobrovolníci. V srbské armádě byl i „první československý legionář“ František Kristof, který později organizoval nábor Čechů ze Soluně do československých legií ve Francii.

Na pomoc srbským vojákům vyrazili českoslovenští zdravotníci s americkým Červeným křížem. Italský parník „Brindisi“ s jugoslávskými dobrovolníky z USA a Kanady, na kterém Guča cestoval do Albánie, narazil 7. ledna 1916 v Jaderském moři u Svatého Jana Medovského na minu a potopil se. Mezi vzácnými přeživšími byli slovenský lékař Juraj Guče a česká zdravotní sestra Maria Lamošová.

Tento projekt podpořil Sekretariát pro kulturu a informace města Niš prostřednictvím projektového spolufinancování mediálního obsahu v roce 2023. Názory vyjádřené v projektu nemusí nutně představovat názory orgánu, který prostředky přidělil.