Češki mediji o Nišu: Město Niš rodiště císaře Konstantina I.

autor: J. Boček

Další zastávkou na misijní cestě pražské diecéze CČSH bylo historické město Niš, které je třetím největším městem v Srbsku. Leží v jihosrbské oblasti a bylo založeno Kelty již ve 3. století před našim letopočtem, jeho jméno mu dali Římané v 1. století našeho letopočtu.

Od roku 33 městem procházela Via militaris (vojenská cesta), která spojovala Cařihrad s Bělehradem. Později bylo město střídavě v držení Srbů, Turků a opět Srbů. Těsně před 1. světovou válkou se do Niše přestěhovala vláda a parlament z Bělehradu. Obě tyto instituce tady vykonávaly svou činnost až do dubna 1915, kdy část Srbska i Niš obsadila Bulharská armáda. Ta území okupovala až do roku 1918. V roce 1941 bylo město obsazeno německou armádou, a proto často bombardováno spojeneckým letectvem. Během bombardování Jugoslávie, letouny NATO na jaře 1999, zažila Niš 40 náletů, při kterých zemřelo 56 osob a 200 bylo zraněno.

 Delegace PD, kterou vedl bratr biskup doc. ThDr. David Tonzar, Th.D., byla do tohoto města pozvána Aleksandrou Barton, předsedkyní krajanského spolku „Beseda Niš“. Přestože jsme přijeli do Niše v neděli v poledne, přivítala nás jako milou návštěvu na radnici náměstkyně primátora a paní Aleksandra, předsedkyně krajanského spolku. Bylo pro nás výhodou, že vzájemná komunikace mohla probíhat jak v srbštině, tak i v angličtině. Ze srbského jazyka do češtiny nám překládal bratr Bc. Ivo Koranda

Po návštěvě radnice byla naše delegace pozvána na audienci k Jeho eminenci nišského biskupa srbské církve G. G. Arsenie. Uvítání a celý průběh návštěvy se konal v biskupské rezidenci a probíhal ve velmi srdečném duchu. Dobře jsme si rozuměli, protože nám tlumočila paní Karolina, původem z České republiky, která se do Niše přivdala. V současné době srbská pravoslavná církev má v Evropě asi 8, 6 milionů věřících. Z toho jen v Srbsku je 6,3 milionů věřících ve 14 eparchiích (diecézích). V Evropě, USA a v Kanadě je celkem 46 eparchií a každá má svého biskupa. Eparchie v Niši je velmi vlivná a pro Srby historicky významná. Nišský biskup Arsenie má jurisdikci nad 12 děkanáty, 179 farnostmi a 16 kláštery. Nejvýznamnější z těchto klášterů jsou Aidanovac (mužský), Junice (ženský), Divlyany (mužský), Lipovac (ženský) a Poganovo (mužský). Srbská pravoslavná církev má odluku od státu, a proto musí mít fungující hospodářskou činnost, která zajišťuje nejen mzdy pro duchovní, ale i finanční prostředky na opravy církevního majetku.

Mniši vyrábí a prodávají svíčky a různé upomínkové předměty jako jsou obrázky svatých a křížky, pronajímají půdu a další nemovitý majetek. Další finanční prostředky získávají od věřících. Každý kostel a modlitebna je vybavena prostorem, kde se zapalují svíčky ve dvou patrech. Ve vrchním patře se zapalují svíčky za živé a ve spodním patře za mrtvé. Protože srbští věřící tradičně uctívají své rodinné příslušníky a známé, je spotřeba svíček opravdu velká, a tak prodej svíček je velkým finančním zdrojem církve. Největším problémem nejen pro srbské pravoslavné věřící, ale i pro celé Srbsko je Kosovo. Srbská církev tam přišla o velký počet klášterů, které vznikly při počátku křesťanství v Srbsku.

Poslední vlna útoků na pravoslavné kláštery se odehrála v roce 2004, kdy Albánci během měsíce zničili 18 klášterů a 7 kostelů. Křesťanské kláštery, které v Kosově zůstaly, jsou střeženy ozbrojenými jednotkami OSN s podporou NATO. I přesto na ně Albánci snaží házet kameny a rozbíjet okna. Po audienci v rezidenci nás nišský biskup provedl krásně opraveným chrámem sv. Archanděla Michaela, který byl postaven v letech 1814-1819. Protože se kostel stavěl v období turecké nadvlády, musel být co nejvíce zakopán do země, aby výška křesťanské stavby nepřevyšovala limit nařízený Turky. Poslední částí návštěvy byla prohlídka sousedního katedrálního chrámu sv. Trojice. Byl postaven v letech 1856-1872 v kombinaci několika stylů s prvky renesance, baroka i srbsko-byzantské a islámské architektury. Patří architektonicky k nejpozoruhodnějším chrámům v Srbsku. Na první pohled zaujme monumentální ikonostas z roku 1885. Bohužel chrám v roce 2001 vyhořel a sloupy a klenba se zřítila. Poté proběhla rozsáhlá rekonstrukce kostela podle původní dokumentace a fotografií, která trvala 9 let.

 Srbská církev byla založena sv. Sávou v roce 1219 a je druhou nejstarší slovanskou pravoslavnou církví hned po bulharské. Mnich Sáva opustil svou pustevnu na hoře Athos a v době vzniku Latinské říše, po dobytí Konstantinopole Franky během čtvrté křížové výpravy. Poté začal v Srbsku vzdělávat mnichy a stavět kostely a stal se představeným kláštera Studenica. Srbská církev byla nejdříve pod jurisdukcí biskupa v Orchidu. V roce 1219 se sv. Sáva stal arcibiskupem samostatné srbské církve. Současným patriarchou srbské církve je Porfirije Perič, který byl zvolen v roce 2021 a stal se nástupcem patriarchy Irineje Gariloviče (před zvolením patriarchou byl biskupem v Niši), který zemřel v roce 2010. Volba patriarchy probíhá tajně, dokud se duchovní hodnostáři nedohodnou na pouze třech kandidátech. Potom se jména biskupů (kandidátů)anonymně vloží do třech zalepených obálek a vylosuje se pouze jedna obálka, kde je jméno nového patriarchy. Před losováním je přivolán „Duch svatý“, který je odpovědný za volbu nového patriarchy.

Pevnost Tvrdjava a císařský palác

Ještě v neděli večer delegace s Aleksandrou Barton navštívila pevnost Tvrdjava, která leží u řeky Nišavy a je současně velkou atrakcí pro turisty. Její rozloha je 22 ha a délka hradeb činí 2100 m. Její počátky sahají až do 2. století našeho letopočtu, kdy tady stával i císařský palác. Tam se s velkou pravděpodobností narodil mezi lety 272 až 284 i císař Flavius Valerius Constatinus, kterého známe pod jménem Konstantin I. Veliký. Zemřel v roce 337 a jeho nástupcem se stal jeho syn Konstantin II. Kupodivu na tehdejší dobu se dožil poměrně vysokého věku a to asi 65-ti let. V bitvě u Milvijského mostu přes řeku Tiberu se svým protivníkem Maxentiem, na severu Říma dne 28. října 312, zvítězil a stal se císařem. Konstantin měl k dispozici čtyřiceti tisícovou armádu, která byla početně menší než armáda Maxentia. Podle legendy měl Konstantin v předvečer bitvy vidění, ve kterém spatřil kříž a nápis „V tomto znamení zvítězíš“. Vítězství bylo připsáno Kristovi, a proto císař radikálně změnil náboženskou politiku říše ve prospěch pronásledovaného křesťanství. Pod dojmem Kristovi pomoci, Konstantin I. císař západořímské říše vydal v roce 313 se spoluvladařem císařem východořímské říše Liciniusem (263-325) Edikt Milánský, který ukončil pronásledování křesťanů. Podle tohoto Ediktu nejen křesťané, ale i všichni ostatní obyvatelé říše měli svobodnou volbu vyznání.

 V dalších letech své vlády Konstantin křesťany nadále podporoval. V roce 325 císař svolal zasedání biskupů církví, první ekumenický koncil do města Nikaia. Toto město se nachází na území dnešního Turecka a má název Iznik. Křesťané mu za jeho významné zásluhy dali přízvisko „Veliký“. Dalším jeho významným počinem bylo přemístění centra říše z Říma do Konstantinopole. Dnes na místě paláce je zřízeno lapidárium, kde najdete různé sochy a náhrobky, které tady při archeologickém průzkumu nalezli. Později byla pevnost několikrát přestavována a dnešní podoba je z let 1719-1723. Kupodivu se tady zachovala i mešita s ubouraným minaretem a v hradbách Turecká a Bělehradská brána. Rozsáhle prostory pevnosti jsou využívané jako park, muzeum a lapidárium. V jihovýchodní části pevnosti je vybudován amfiteátr pro 3 tisíce osob, kde se pořádají hudební festivaly.

Muzeum Medijan

V neděli jsme nestačili navštívit muzeum Medijana, čehož jsme velmi litovali. V pondělí ráno jsme se už chystali na cestu do Bělehradu, protože muzeum Medijana bylo zavřené. Ale naše milá hostitelka Aleksandra Barton nám připravila velké překvapení.

Požádala ředitele muzea, aby nám zajistil mimořádnou prohlídku Medijany. Ten byl kupodivu ochotný, a i když měl volný den, osobně nás muzeem provedl. Medijana je jedno z nejdůležitějších archeologických nalezišť v celém Srbsku. Archeologické vykopávky a mozaiky jsou skvěle zrestaurovány.

V muzeu jsou vystaveny i busty Konstantina I. Velikého. Na tehdejší dobu byla rezidence opravdu luxusní. Střední část vily tvořil čtvercový dvůr s kolonádou. Kolem kolonády byl přijímací sál, dvě jídelny, sauna možná i lázně. Většina místností byla vyhřívána horkou vodou, která sem byla přivedena z nedalekých horkých pramenů v hliněných trubkách.

Při archeologických vykopávkách tady před několika lety našli zbytky dvou chrámů s mozaikou a s monogramem Ježíše Krista ze 4. století. Jako svou rezidenci ji užívalo šest římských císařů, a to Konstantin II. (syn Konstantina I.), Constans, Vetranion, Julianus, Valentinianus a Valens.

Zpracoval: J. Boček