Ve víru první světové války, do té doby největšího ozbrojeného konfliktu v dějinách, ve kterém bylo ve zbrani více než 70 milionů lidí, byly do něj vtaženy národy, které v té době neměly vlastní stát. Jedním z těchto národů byli i Češi, kteří za války bojovali v rámci českých či československých legií i v jiných armádách.
Československé legie, dobrovolnické jednotky složené převážně z Čechů a malého procenta Slováků (asi osm procent), byli váleční zajatci z rakousko-uherské armády, kteří bojovali především v Itálii, Francii a Rusku.
Češi sdíleli vojenský osud i se Srby, v srbských jednotkách bojovali v důležitých okamžicích na třech místech. Nejprve na začátku války v letech 1914 a 1915 v Srbsku, poté v roce 1916 bojovali jako součást srbských dobrovolnických formací v Dobrudži a nakonec byli přítomni na frontě v Soluni.
První československý legionář, jak je František Kristof dodnes známý, pracoval v bělehradské bance. Hned po vyhlášení války, 28. července 1914, se dobrovolně přihlásil do srbské armády. Z tohoto důvodu byl označen za prvního československého legionáře, i když se v Srbsku nikdy nepodařilo vytvořit samostatné československé legie.
Inspirován událostmi v době vyhlášení války napsal tento herec a zpěvák píseň „Na srbské straně“ a podílel se také na ústupu srbské armády přes Albánii a na soluňské frontě.