Niš a Česká republika – silné vazby a nové šance: Bitva u Dobrudji: Srbští, ruští a čeští dobrovolníci proti přesile

Zdroj: Energy press

Po trojité invazi do Srbska v roce 1915, které se účastnilo Rakousko-Uhersko a Německá říše a od 14. října také Bulharsko, čelila srbská armáda trojité přesile rakousko-uherských, německých a bulharských jednotek. To vedlo Srby k tragickému ústupu z vlastní země do Jaderského moře.

Ústup vedl přes drsnou, drsnou Černou Horu a Albánii. Odehrával se od listopadu 1915 do ledna 1916, za mrazu, deště a velkého hladu a nedostatku oblečení. Na albánské Golgotě zemřelo asi 10 000 zajatých Čechů a Slováků. Srbská armáda ztratila 150 000 vojáků. Evakuované zbytky srbské armády byly převezeny na ostrov Korfu a do francouzského města Bizerte v Tunisku. Vězni byli evakuováni na ostrov Asinara poblíž Sardinie. Někteří z nich později narukovali do československých legií ve Francii.

Přestože mezi dobrovolníky v Srbsku byli i příslušníci jiných národů z Rakouska-Uherska, Čechů bylo nejvíce a tvořili významnou část důstojnického kádru. V První srbské dobrovolnické divizi bylo asi 600 českých dobrovolníků, z toho 128 důstojníků.

Reorganizace srbské armády

V černomořském přístavním městě Oděsa začali bývalí vojáci rakousko-uherské armády jugoslávského původu, kteří byli zajati na východní frontě, s ruským souhlasem formovat jugoslávské dobrovolnické oddíly. Do jejich řad se přihlásilo asi 20 000 kandidátů z ruských táborů na zajaté vojáky.

Od začátku roku 1916 se v Oděse postupně formovaly tři pěší pluky. Pro posílení důstojnického kádru pro Srby byla do Oděsy vyslána výprava srbských důstojníků z Korfu. K výpravě, kterou vedl plukovník Stevan Hadžić, se připojili čeští důstojníci, kteří již sloužili v srbské armádě během bojů v letech 1914 až 1915. Celkem se do 1. srbské dobrovolnické divize přihlásilo téměř 600 českých dobrovolníků, z toho 128 důstojníků.

Československá legie věnovala Stevanu Hadžićovi šavli za hrdinství prokázané v Dobrudji.

Podporučík Václav Kopal

První válečná mise dobrovolnické armády

Prvním válečným úkolem dobrovolníků byly boje v Dobrudji v rámci ruského sboru.
Bojovali proti Bulharům dobře a prokázali hrdinství, ale to zůstalo neodměněno vítězstvím kvůli nedostatečně dobrému vedení ruského sboru a špatnému výkonu rumunských jednotek. V Dobrudži zemřelo deset důstojníků a asi 50 vojáků české národnosti. Někteří Češi vynikali svým hrdinstvím a dovednostmi.

Poté, co byli dobrovolníci nuceni ustoupit po bojích u Amzace v říjnu 1916, byly ruské dělostřelectvo ztraceny. Podporučík Václav Kopal však vedl statečný útok a podařilo se mu je dobýt zpět. Později se stal podplukovníkem československých legií.
V bojích u Amzači byl zraněn i poručík Emanuel Moravec, který se za druhé světové války stal nejznámějším českým kolaborantem nacistů.

Dobrovolnická divize

Později, když se v Rusku vytvořila Druhá srbská dobrovolnická divize a Srbský dobrovolnický sbor, protože přicházeli noví dobrovolníci, došlo k nucenému náboru příslušníků jiných národů z Rakouska-Uherska. Uvnitř sboru tak začaly národní nepokoje a mezi těmi, kdo protestovali, byli i Češi.